20.05.2009
MÁME PO DOVOLENÉ
Aneb třetí dovolená na motorkách ve Francii
Letos jsme strávili dovolenou u GRASSE v horní Provence na rozhraní azurového pobřeží a podhůří Alp.
Osoby a motorky:
Petr a Pavla Kejdušovi – Ducati Multistrada
Dan a Daria Fibírovi – Ducati Multistrada
Tomáš Kamarýt – Ducati 1098 Tricolore
Marek Pár – Ducati ST4S
Igor a Zora Wolfovi – Ducati Monster 1100S
Jarek a Jája Kejdušovi – Triumph Tiger
Petr Klimecký – Honda CBR 900RR
Sešli jsme se v sobotu 15.5.2009 na půli cesty v italském Sirmione v restauraci a zahájili dovolenou společnou večeří s italskými specialitami. Sirmione je půvabné starobylé městečko ležícím na kose, vybíhající do jezera Lago di Garda. Bránou v hradbách vejdete do úzkých uliček města s kamennými domy, bezpočtem kaváren, obchodů a restaurací. Vládla zde prozatím klidná předsezónní atmosféra.
Sobota byla ve znamení 2. poloviny 1400 km dlouhé cesty k našemu cíli: domu v Tignet. Splnil naše očekávání: typické provensálské stavení položené ve stráni s výhledem přes kopečky až ke Středozemnímu moři u Cannes.Na terase u domu letní jídelna, kde jsme ráno společně po plavání ve vyhřátém bazénu začínali den snídaní a u večeře ho zhodnotili.
V neděli už bylo středomořských 26 st. A my jsme vyrazili na první výlet – směr kaňon VERDON. Příroda byla po měsíci dešťů krásně zelená. Mezi hustě obydlenými kopci poblíž moře jsme po žluté dojeli do FAYENCE a dále do malého hradbami obklopeného městečka MONS, mnoha zatáčkami na COL de VALFERRIERE, pak pohořím MONTAGNE de AUDIBERGUE přes COL de LUENS /1054m n.m./ do CASTELANE, odkud je to už kousek ke GRAND CANYON du VERDON. Kaňon se dá celý objet dokola a z vyhlídek spatřit v hloubi azurovou řeku Verdon. Ta se vlévá do jezera LAC du CROIX. Zpáteční cesta z hor byla opět plná serpentýn a nádherné přírody.
V pondělí jsme jeli směrem na Saint Tropéz. V oblasti nad známými přímořskými středisky Monaco, Nice, Cannes a Fréjus se krajina rychle zvedá do kopců a podhůří Alp, tedy skutečný motorkářský ráj! My jsme si to klikatili do FRÉJUS a pak podél pobřeží do SAINT TROPÉZ . Tady jsme náležitě vychutnali ospalou atmosféru známého přístavu s krásnými jachtami. Káva a zmrzlina v kavárně a šup do zatáček po žluté přes DRAGUIGNAN domů. Poblíž našeho domu jsme povečeřeli ve vesnici CALLIAN v restauraci pod korunou velkého platanu místní menu: rybí polévka, pečené rybičky, steak, sýr a čoko pěnu. K tomu růžové víno, typické pro místní kraj. To už se nám zavíraly po výletě oči a téměř potmě hledali zkratku domů mezi rezidencemi.
V úterý míříme znovu na sever do podhůří Alp. Ať se vydáte kteroukoliv silnicí, na motorce si zde užijete. Do Alp vede mnoho kaňonů, tvořených řekami z hor. My jedeme kaňonem GORDES du LOUP až na kopec s hradem GOURDON z 12. století, obklopený pitoreskní pečlivě zrestaurovanou vesničkou. V úzkých uličkách lákají obchůdky s typickými provensálskými produkty: mýdly, parfémy a kořením. Po posezení v kavárně pokračujeme přes VENCE, kde v min. století pobývali známí spisovatelé a malíři. Po žluté na COL du VENCE /970 m n.m./ a pohořím MONTAGNE du CHEIRON přes COURSEGOULES /1020m/ do údolí řeky VAR. Míříme stále na sever do Parc National MERCANTOUR, který sahá až k hranici s Itálií. Kaňonem řeky TINEÉ to šněrujeme na COL St. MARTIN /1500 m n.m./. Odtud už sjíždíme do St. MARTIN, kde už musí přijít v cukrárně káva a zákusky, abychom měli energii na zpáteční cestu, protože jiné cesty než kaňony tady nevedou. Takže kaňonem VERSUBIE k červené silnici vedoucí do NICE a GRASSE. Řidiči se vyřádili, nám ze zadního sedadla se z toho motala hlava. Ale například Jája na Triumphu usínala. Zítra chceme pauzu!
A tak ve středu lenošíme u našeho bazénu. Jarek s Markem jeli přezout gumy a přivezli jahody se šlehačkou. Doktor / Petr Klimecký/ nám k tomu uvařil brazilskou kávu. Odpoledne to kluci /Petr a Tomáš/ nevydrželi a jeli se projet do místních kopců. Večer vyrážíme za kulturou. V Cannes je filmový festival v plném proudu. Dostali jsme se v pravý čas k červenému koberci, kde za horečnatého cvakání fotoaparátů stoupají hvězdy filmového plátna: Brad Pitt, Tarantino a další. Hvězdy jak rychle přicházejí, tak rychle odcházejí. Za chvíli už se u koberce fotíme my. Bez novinářů. Zajímavá je prohlídka přístavu, kde kotví světový výkvět luxusních jachet. A není jich málo. Pěkným zakončením našeho kulturního dne je večeře v místní restauraci.
Na čtvrteční vyjížďku se zeptejte ostatních. My jsme jeli s Igorem původně omrknout golf v Grasse, ale když jsme vjeli do města, strefili jsme se do svátku růží a změnili program. GRASSE je střediskem světové kosmetiky od 16. století, kdy zde Kateřina Medicejská zavedla módu navoněných rukaviček. Jednou za rok zde otevřou trh s růžemi, plátky růží jsou rozsypány i na chodnících před obchody. Všichni chodí s růžemi, a ta vůně! Prošli jsme staré město a zamířili ještě do věhlasné vesnice St. PAUL de VENCE, 28 km odsud. Je jednou z nejnavštěvovanějších vesnic na kopci, kterých je v oblasti spousta a stala se místem galerií a ateliérů. Vcházíme kolem hostince U zlaté holubice, kde mezi prvními hosty byli v min. století Picasso, Modigliani, Signac, Colettová a Cocteau, kteří platili za nocleh obrazy a tak zde vznikla vzácná sbírka. Dovnitř jsme se nedostali, protože do této věhlasné restaurace se musíte objednat půl roku dopředu. Ale samotná vesnice stojí za to.
V pátek jsme chtěli vidět trénink F1 v Monaku, prý se trénink nejede, tak se vydáváme po stopách legendární rallye Monte Carlo. Jedeme na COL de TURINI /1607 m n.m./. Máme co dělat abychom se v ostrých zatáčkách udrželi ve své stopě, tak nechápu, jak to můžou jet auta v lednu na ledě a v noci.?? Nahoře si dáváme obídek a pak sjíždíme k moři do MONACA k výběžku Cap FERRAT na kafe. Je však tak obsazený soukromými vilami, že na kavárnu tady nezbylo místo. Tak jedeme do NICE. Zde se loučíme pomalu se středozemím pohledem z kavárny na jachtu s vrtulníkem na horní palubě. Fakt světová krize. Jsme uvaření a tak se vracíme domů , balíme a dáváme si poslední společnou večeři s francouzským vínem a místními pochoutkami.
Dovolená se vydařila podle představ. Silnice převážně v dobrém stavu, zatáček nespočet, bezva účastníci, motorky vydržely, krásně zněly, Hondě říkal Igor šusťák, ale Petr to nesl hrdinně. Nakonec, měl už trika Ducati, tak kdo ví?
Kdyby se vám zdálo, že píšu víc o jídle a hradech než o trasách a motorkách, tak se omlouvám, na ty se zeptejte pánů. Jen můžu říct, že se na novém Monsteru 1000 sedí spolujezdci moc pohodlně.
Zora Wolfová
