Nabídka na testování nového Diavelu mi rozbušila srdce. Dobře si totiž pamatuju ten „starý“, který mi naprosto učaroval svým vzhledem, ale hlavně charakterem. Když jsem Diavel 1260 poprvé uviděl na vlastní oči připravený venku před showroomem, tiše jsem žasnul. Ta motorka je prostě nádherná! Snoubení elegance a agresivity se těm Italům povedlo zase na výbornou. A není to zdaleka jen můj názor, Diavel vyhrál prestižní cenu RED DOT DESIGN 2019 v kategorii Best of best.
Amore na první pohled, co?
Oproti původnímu Diavelu neztratil nic ze svého drsného respekt budícího vzhledu, současně ale působí dynamičtěji a celkově vše na něm víc ladí dohromady. U původního modelu mi vadil na oko těžký „předek“, který obtížně vyrovnála i přítomnost jezdce v sedle. Ta optická nadváha je ale pryč – menší ochrana chladičů, umocněná kartáčovaným hliníkem ji naprosto eliminovala. Dynamiku zvýrazňuje zkosená přední část s novým ledkovým světlometem mezi dvojicí 50mm tlumičů, štíhlejší sedlo a celkově nízká stavba. Diavelu ohromně sluší šedý matný lak a filigránské letmo uložené zadní kolo s 240mm ! pneumatikou, kterou rozhodně nepřehlédnete i díky zkrácené dvojici výfuků. A to červené podsvícení ovladačů, to je fakt ďábelský detail.
Každý je jiný a potřebuje jinou motorku. Vy tuhle!
Po usednutí do pohodlného sedla mám radost, že i s mou výškou 173cm dosáhnu bez potíží na zem. A to i přesto, že ve srovnání s předchozím modelem je sedlo o centimetr výš. Jsou tu i mazácky a nerušivě umístěné stupačky pro spolujezdce, nicméně Diavel nikdy nebyl stroj určený na spolujízdu. Bezklíčové ovládání mi umožní nastartovat s klíčkem v kapse a už se kochám pohledem na přehledný barevný LED displej s množstvím provozních údajů. S ohledem na první letošní jízdu a předpoklad štěrku na cestách volím režim Urban s přátelskou mapou průběhu výkonu a po hladkém zařazení jedničky vyrážíme.
Na Diavelu nejezdíte, Diavel krotíte…
Pozice jezdce za širokými řídítky je to, co dělá Diavel tak unikátní. Stále se jedná o sportovní posez, kdy bajku můžete dávat pokyny ke změně směru i koleny, což u xDiavelu už nejde. Přesto je jízdní pozice je pohodlná a cítíte se současně jako na pravém roadsteru. Motor má typický zvuk L-kového dvouválce a hezky se poslouchá i bez laďáku. Převodovka funguje na výbornou i bez quickshifteru, který je dostupný ve verzi S. Diavel se i bez něj nadšeně vrhá do zatáček. Je neuvěřitelné, jak dokázali u Ducati nastavit geometrii, že i na zadní dvěstěčtyřicítce motorka snadno zatáčí a přesně drží zvolenou stopu. Stupačky se nejspíš posunuly výš, protože ani ve výrazném náklonu jimi nedrhnu o asfalt jako u předchozího modelu. Spojka zabírá na začátku a má poměrně krátký záběr, ale za chvíli si zvykám a jízda se mění v čirou radost. Displej je dobře čitelný i se sluncem v zádech, přední brzda (jak jinak než monoblock Brembo) je příkladně dávkovatelná.
159 koní čeká, až otočíte zápěstím
U motoru je potřeba se zastavit, protože tady inženýři z Bologne odvedli řádný kus práce. Nový motor s objemem 1262ccm dává o 7 koní víc, než původních 1198ccm. Zajímavější ale je, že vrcholu dosahuje v 9500ot/min oproti 9000ot/min u starého motoru a vrchol krouťáku je 7500ot/min (starý 8000min/ot), což odpovídá i pocitovému rozšíření použitelných otáček. Ohromně to oceníte ve vracáku, kde není nutno řadit jedničku, ale dvojka, a často i trojka se krásně posbírá a ze zatáčky jezdce s plynulým nárůstem výkonu pošle vstříc dalšímu vinglu. O bezpečnost se stará kontrola trakce a špičkové ABS.
Tahle machinna vyplavuje endorfiny po kýblech
Podvozek sice na rozdíl od minulé generace a akutální verze „S“, která má odpružení od Öhlins, není „plně nastavitelný“, přesto ale nastavení předpětí a odskoku většině jezdců bohatě postačí. Tím spíš, když tovární nastavení mi přijde naprosto ideální. Motorka se chová neutrálně a jízda na ní je přiměřeně pohodlná. Rozbité okresky jí dobře nedělají a při jízdě na nich je potřeba krom nepohodlí se připravit na odskakující kola při projíždění zatáček, což je jasné znamení sportovního naladění podvozku. Radost z jízdy vám Diavel vrátí na hezkých zakroucených cestách s asfaltem bez záplat, kde si v rychlosti nezadá s jakýmkoli supersportem. Můžete ho klopit do neuvěřitelných úhlů pro tento typ motocyklu a dovolí vám klidně využít celou plochu zadní pneumatiky. To vše za nakažlivé radosti jezdce a obdivných pohledů okolí.
Neumí vařit. Jinak zvládá všechno…
Čtyřista kilometrů v sedle Diavelu jsem si parádně užil. Charakterem je to stále ten starý dobrý Diavel – silný roadster se sportovními sklony, který jezdci nenutí styl jízdy, akceptuje jeho náladu a zvolené tempo. Chceš se kochat? Kochej se. Chytnou ti saze? Tak otoč rukojetí a jedem…. Celý život vyznávám divokou jízdu na těch nejostřejších naháčích, miluju ten jejich nespoutaný výkon a nutnost být stále ve střehu. Dnes je mi pětačtyřicet a chci se taky občas jen pokochat. Za chvíli se ve mně zase probudí pan Hyde a chci být zase král silnic v síle i rychlosti. Diavel umí obojí bez kompromisů. Působí lehčeji, obratněji, zraleji a přesně stejně i funguje. Fantasticky se na něj kouká s malou kávou v ruce. Děkujeme Rudovi za recenzi a přejeme spoustu dalších divoce najetých kilometrů. Ducati Diavel u nás v DMOTO můžete testovat na vlastní kůži.
