Moje začátky s ježděním na motorkách vychází podobně jako u ostatních z dob dětství a trávení prázdnin u prarodičů a na chalupách, takže první naše pojezdy probíhaly klasicky na pionýrech, simsonech a pařezech. Na velké motorce jezdím od roku 2006 a jinou než Ducati jsem neměl. První byl Monster 620 i.e., následoval silnější a novější Monster 796, první ne-Monster byla zároveň moje první celo-kapotovaná Ducati 848, aktuálně jsem zpět u naháčů a jezdím na Monsteru 1200 S, se kterým mám najeto 15 000+ km a stále s úsměvem. Svůj interval výměny Ducati mám nastavený na 4-5let (samozřejmě o jiné motorce než Ducati neuvažuju :) a v hledáčku se rozhoduji mezi Multistradou 1260S a Panigale V4. Protože je každá z nich úplně jiná, o to víc jsem ocenil možnost vícedenního testování v DMOTO, protože pár hodin na seznámení s takovou mašinou prostě nestačí.
Zaostřeno na Panigale V4
Novou Panigale V4 sleduju od jejího loňského uvedení na trh. Nedávno si ji pořídil kamarád z našeho DMCB.org a já ji poprvé slyšel naživo nastartovanou v jeho garáži. Musím uznat, že opět nechápu, jak to těm Italům povedlo, že má tak fantastický zvuk se sériovým výfukem. Ta motorka vrčí fakt zle a při prvním pohledu na ní je vám jasné, že se pojede rychle.
Stačilo vzít řídítka do ruky
Na testování jsem se těšil a modlil zároveň kvůli počasí. Pak nastala ta hodina H, kdy jsem si jí konečně převzal. Designově opět krásná Ducati ve spojení s letmo zavěšeným kolem. Super předek- denní světla jí úžasně sluší a ten zadek- průduchy pod sedlem a zadní světla, to je zkrátka designový majstrštyk. Oceňuju výfuky dole, starší superbiky Ducati je měly vyvedené pod sedlo, kdy v létě, když se stálo tak to pěkně peklo. Už při prvním sednutí vám naskočí úsměv, při mé výšce 178cm je posez na V4 příjemný a vyhovuje mi. Radost pokračuje po nastartování, zase už slyším ten zvuk ze sériového výfuku. Miluju ten zvuk! Barevný TFT displej je dobře čitelný, za všech světelných podmínek. Vše mi padne dobře do ruky, stačí už jen zařadit a vyrazit na testování.
Úsměv, nejistota, úsměv forever
V pátek jsme vyrazili se známým přes Dukovany – Třebíč do Jihlavy. Kromě radosti z počasí a z toho, že na V4 konečně jedu jsem první kilometry tápal, co mít zařazeno za rychlost. Dvouválec zabírá od spodu a rychleji dosáhne svého maximálního výkonu. V4 má lineární nárůst výkonu a maxima dosahuje o 2,5 až 3 tisíce otáček výš než dvouválec. Daleko větší rozdíl je mezi průběhem křivky točivého momentu, tam jsou ty průběhy úplně rozdílné. Zkrátka první jízdu jsem se hledal. Připadal jsem si, jako kdybych začínal znovu jezdit. Prvních 50 až 100 km bylo jak v kdysi v autoškole. Řeknu vám to asi takto: V4 je oproti V2 úplně jiný příběh. Pokud nemáte zkušenost s jinou čtyřválcovou motorkou, počítejte s tím, že se budete na začátku cítit jako já. Stačí ale chvilku vydržet, navzájem se seznámit a ono to přijde a je to silně návykový!
Varujeme vás. Na V4 vzniká závislost!
Během soboty jsem se otočil do Jižních čech a v neděli jsem vyrazil na okruh po Vysočině. Nakonec jsem s V4 najel 900 km. Pocity z jízdy na ní se dají shrnout těmito slovy: paleta emocí, radost z jízdy a úžas z lehkosti ovládání. Překvapí vás. Na první dojem je to bestiální závodní mašina, kterou zvládne jen ostřílený závodní jezdec. Ve skutečnosti se s ní dá jet jak ve městě, tak i v běžném silničním provozu a užít si to. Panigale má 3 jízdní režimy- street, sport, race. První je určený do městského provozu a při snížené přilnavosti povrchu (déšť), sportovní režim je o něco ostřejší a race mode je čisté peklo. Podvozek Panigale je tvrdý. Brzdy má skvěle dimenzované, dá se dobržďovat i v zatáčce díky systému Bosch cornering ABS. Rychlořazení je přesné a rychle se pro vás stane návykové, spojku už pak používáte jen při rozjezdu. Jízdní asistenty jsem nechal v továrním nastavení. Vím, že v motorce jsou a fungují skvěle. Za celý víkend jsem nezaznamenal, že by elektronika jakkoli zasahovala a to je asi její úkol.
Snesitelná lehkost ježdění na Panigale V4
Prodloužený víkend jsem si parádně užil. Když na Panigale V4 jezdíte, tak ji obdivujete daleko víc, než když na ni jen koukáte. Vývoj superbiku přinesl neuvěřitelnou evoluci do všech dílčích jízdních úkonů, Panigale V4 se zkrátka hrozně jednoduše ovládá. Na rozdíl od starších superbiků odpustí jezdci nějaké nepřesnosti a chyby při řízení ale na fyzikální zákony (zákon přitažlivosti…) bych nezapomínal. Naklání se ochotně, brilantně brzdí, akceleruje jako raketa v jakékoli rychlosti a při jakémkoli zařazeném rychlostním stupni. Tohle není jen okruhový superbike. Můžete s ní vyrazit kdekoli. Dokážu si s ní představit i delší ride, že by cesta na WDW 2020? Pokud mi teda někdo vezme mé věci do auta... Za recenzi děkujeme Butchovi z DMCB.org (Ducati Motorcycle Club Brno) a přejeme mnoho dalších ujetých kilometrů v sedlech Ducati.
Číst recenze nestačí. Vyzkoušejte V4 na vlastní kůži v DMOTO
Ducati Panigale V4 máme letos mezi testovacími motorkami, vyzkoušet ji můžete na pár hodin nebo klidně i na více dní jako Butch. Testování u nás poběží do konce srpna, na začátku září nabídneme testovací motorky k prodeji, tak ať tu možnost se na ní projet nepropásnete.
