Obrovská bestie, před kterou Vám padne brada. Tak bych popsal svoje dojmy, když uvidíte poprvé naživo endurovou Multistradu z Bologne. Respekt a první pocity nejsou přece důvod ji nevyzkoušet. Hlavou se Vám totiž okamžitě promítnou vaše oblíbené místa, kde ji určitě musíte projet. Multistrada enduro vzbuzuje obdiv. Mohutná, vysoká, široká- prostě monstrózní. Přes tu velikost je největší z rodu Ducati designově zmáknutá tak, jak to prostě umí jen ragazzi di Bologna. Přední řada světel seřazených pod mírně sevřeným úhlem vytváří masku, pod kterou každý najde něco svého... kočičí oči, vosí pohled nebo jinou šelmu. Zepředu enduro vypadá jako byste vzali klasickou Multistradu a celou ji trošku nafoukli. Základní linie Multistrady jejich endurová sestra prostě nezapře a proč by to taky dělala. Přední kolo má 19“, od 2“ víc než Multistrada 1200. Mohutný objem endura ještě podtrhuje monstrózní nádrž, která spolkne 30 litrů benzínu a chrání jezdce před blátem a vodou od předního kola. Překvapivá je dostupnost sedadla, za nádrží se šířka mašiny výrazně zmenší. Přesto jak enduro vypadá obrovsky, do sedla se nakonec vyhoupnete fakt jednoduše.
Na nečem takovém jste ještě neseděli
Když se Vám podaří vymanévrovat těch 225 kilo, co enduro váží, dostaví se dilema. Nasednete klasickým překročením sedla, nebo nejdřív předsunete nohu? Sedlo je totiž z kategorie vysokohorských a vám se napoprvé nechce ani věřit, že tohle kluci z Bologne mysleli opravdu vážně. Stačí když překonáte prvotní nejistotu a odhodláte se nasednout jakkoli. Po dosednutí zjistíte, že sedíte tak přirozeně, jakoby si brali při výrobě otisk vašeho pozadí na anatomické sedlo. Takže můžete v klidu vyjet na prvních cca 450 km, což je standartní dojezd endura s plnou nádrží. Váš dojezdový rádius prodlužuje neuvěřitelně pohodlná jízdní pozice. Jediným eliminujícím prvkem je míra otlačení vašeho pozadí. Chytrý tvar sedla do U zajišťuje stabilní pozici, drží vás a nejste jak na klasické krosce.
Stačí vzít řídítka do ruky
Po aktivaci zapalování se nejdřív ozvou všechny servomotorky a elektronika, která Vás chce ujistit, že nastavení tuhosti aktivního podvozku je podle Vašeho přání. Když už dojde i k předstřiku je na řadě dát prostor dvouválci Testastretta o obsahu 1200 kubíků. A prostor chce velký, je to prostě klasický dvouválec Ducati. Žádná bavorská sterilita ani dokonalé ladění z podhůří Alp, ale typický burácející chraplák, na kterej má snad jedině Dalibor Janda. Jakmile se motor dostane přes zvýšené otáčky do provozní teploty, dělá mi fakt radost ho lehce protůrovat a slyšet to jedinečné uprdnutí, které se vynoří z koncovky výfuku od Termignoni. On si uprdne a já se pod helmou vytlemím jak malý děcko.
Varujeme vás… Jezdění na Multistradě Enduro je návykový!
Končím už s vykecáváním a vyjíždíme. Nastavený mám jízdní režim Touring a vyrážím. Pod plynem cítím, že nedostatek výkonu řešit nebudu. Řazení cvaká přesně a spolehlivě, motor táhne pěkně odspodu… Až se jeden zapomene, že existují nějaké rychlostní limity. Celá tahle kráska je opravdu silně návyková. Chci předjíždět a najednou si uvědomím, že sedím tak vysoko, že přes předjížděné auto nemusím nakukovat zleva. Vidím situaci před ním vrchem přes jeho střechu. Připravte se na to, že klopit se z výšky 830mm je něco, co se neděje na kdejaké motorce. Abych si byl jistý, těch zatáček jsem potřeboval projet trošku víc. Každou další zatáčku si na vyšší jízdní pozici zvykám víc a víc a začíná se mi to líbit čím dál víc.
Kde silnice končí, s endurem se začínáte bavit
Město mizí za zády a začínají se kolem silnice objevovat polňačky, které mě lákají k offroadové jízdě. Prostě jsem to někde za Bíteší stočil na polňačku, abych si ji prověřil v terénu. Po prvních metrech jsem cítil mírné zklamání, prostě něco v duchu, že jsem od ní čekal víc. Když trošku víc zatáhnu, že se vrátím na asfaltovou domovinu, tak v ten moment to přišlo. Zadní kolo mi dalo dost důrazně najevo, že naše domovina může být klidně i polňačka. Jen nesmíte zapomínat přepnout nastavení podvozku na enduro. Stačí dvě kliknutí na řidítkách a zavřít plyn- za moment neuvěřitelně změkne podvozek, vypne se ABS a regulace prokluzu. Mně nezbývá nic jiného než uznat, že chyba byla mezi heftama a sedlem ;-) Nastaveno tak teď hurá do stupaček. Mám pocit, že jsem asi vylezl na nějakou rozhlednu, ve stoje vidím všechno, co vidět potřebuju. Ještě bylo fajn vytáhnout ten imbus a přizvednout si řídítka, potom už byla enduro pozice fakt bez chyby. Nastavení je otázka maximálně 5 min a změna jízdní pozice je neuvěřitelná. V terénu už nikdy nechci jezdit jinak. Příště obuju offroad gumy, prostě víc špalky. Šířka zadního kola je 170 mm, podle mě ideální kompromis. Zvládnete s ním projet kdejaký terén a na silnici nebudete muset řešit, jestli to neklopíte moc. Jasně není to 245 mm jako na Diavelu, ale na něm se zas neproženete po polňačce a neprohrábnete šotolinu.
Neumí vařit. Jinak zvládá všechno…
Opouštím terén a mířím zpátky na silnici. Cíleně měním nastavení podvozku a jízdního režimu na Sport a čekám, co bude. To co přišlo.....to mi vyrazilo dech. Pod zadelí cítíte, jak ztuhne pérování. Pod plyn se nahrne dalších 50-60 kobyl oproti offroadovému. Neuvěřitelná síla vás vystřelí jak z praku, začínám se pod helmou uculovat a poohlížím se po nějakém supersporťákovi, se kterým bych se projel a trošku bychom spolu zablbli. Jak na potvoru nikde nikdo, tak třeba příště. Slunce se šine za obzor a zpátky do Brna přijíždím za tmy. Mířím ještě na ohňostroje Ignis Brunensis na přehradě. Už mi chybí vyzkoušet jen režim Urban, tak lup ho tam. Největší rozdíl má v průběhu jedničky, citlivosti plynu a na displeji zmizí otáčkoměr. No a co, tak jedu na uši. Půlnoční jízda domů mi ukázala další vychytávku endura....v prvním náklonu objevuju přisvětlení do zatáček.....super funkcionalita. Hlavou se mi honí, jak to ti frajeři v Ducati nastavili?? Je to jen o náklonu? Nebo je to vnímá kombinaci rychlosti a náklonu? Zkouším ještě zapnout všechny světla a zírám na tu obrovskou záři. Vidím i to co vidět nepotřebuji, tak to v klidu vypnu a už přemýšlím kolik tady s tím polykačem kilometrů se tak za den dá zmáknout? Vím! Velkej ranec!
Každý je jiný a potřebuje jinou mašinu. Vy tuhle…
Kdo si pamatuje na první Multistrady, tak moc dobře ví, že na jízdu v terénu to s nimi úplně nebylo. U Multistrady enduro už to řešit nemusíte. Projede jakýkoli terén, na který vy máte koule. A to není všechno. Jezdění po městě, cestování na delší trasy, sportovní vyjížďky na krev a konečně i ten offroaf, všechno tahle frajerka zvládá bravurně. Bude vás to s ní bavit! Pumpařkám budete dokola vysvětlovat, že těch 30 litrů benzínu je v nádrži a fakt jste je nevylili kolem stojanu. Budete lehce znervózňovat jezdce na supersportech tím, že s nimi držíte krok na terénní mašině. Zjistíte kolik odboček na polní cesty má zákaz vjezdu. A ke všemu to uprdnutí při zavření plynu je návykový. Nekecám!
Ducati jsou motorky pro pořádný chlapy, ne pro bambinos
Jsem přesvědčený, že Ducati nevyrábí jen motorky. Ducati vyrábí mašiny, které jezdcům plní sny! A garantuju Vám, že s Multistradou 1200 Enduro budete mít hodně cestovních a offroadových snů, které vám s radostní vyplní. Za recenzi děkujeme Tchemldovi a přejeme ranec dalších kilometrů v sedlech Ducati.
