Koukal jsem už po první Ducati Multistradě 1200, když ji uvedli na trh v roce 2010. Lákal mě její superbikový motor kombinovaný s cestovním rámem a podvozkem. V té době jsem na ní mohl tak maximálně koukat a nechat si o ní zdát. Později jsem s podobným očekáváním pořídil KTM 1290 S Adventure. Čím víc jsem na něm jezdil, tím víc mi přestával vyhovovat. Adventure má vepředu větší kolo 19“, na celkovou váhu motorky slabé brzdy, k tomu si ještě přičtěte vyšší endurové zdvihy. Zkrátka když to s ní člověk kotil na silnici a dostával se na hranici sportovních možností, podvozek houpal a brzdy čím dál víc vadly. Advíka jsem prodal a hledal jsem dál. Rozhodoval jsem se mezi Ducati Panigale V4 a Multistradou Pikes Peak. Moji známí mě od pořízení superbiku odrazovali, tehdy jsem se ještě rozhodl rozumem místo srdcem a objednal Multistradu Pikes Peak 1260. Nakonec jsem se k Panigale oklikou vrátil, ale o tom až o něco později.
Na něčem takovém jste ještě neseděli
Pikes Peak jsem vybíral kvůli technice i designu, to její barevné schema se těm Italům fakt povedlo. Od poslední generace Multistrady mírně narostl objem dvouválce Testastretta, těch pár koní navíc neucítíte, ale nárůst krouťáku motoru je fakt masivní, zvlášť od 3500 ot/ min výš. Dramatický nárůst výkonu nastupuje kolem 6000 ot/min, to se začíná probouzet opravdové peklo. Rozvor Multistrady narostl od poslední generace o 5,6 cm, mašina je díky tomu stabilnější ve vyšších rychlostech. Místo elektronického podvozku Ducati Skyhook suspension EVO má Pikes Peak manuálně stavitelný podvozek Öhlins. Superbikové brzdy Brembo M50 Evo jsou ostré jako břitva, sílu mají medvědí a nevadnou ani při delší sportovní zátěži. Tyhle brzdy jsou bez nadsázky to nejlepší, co si můžete v běžné produkci dneska představit. Zvuk motoru mě baví a na delších cestách mě jeho intenzita neotravovala. Přemýšlel jsem o koncovce výfuku od Akrapovič, ale nakonec potvrzuju, že tovární Termignoni je OK. Rychlořazení quickshifter funguje oběma směry jak má, oproti KTM je jízda s ním o level jinde.
Stačí vzít řídítka do ruky
Barevný TFT displej je dobře čitelný za každého světla, rozmístění údajů se mění podle zvoleného jízdního režimu. Veškeré základní ovladače jsou dobře přehledné a usazení je pohodlné. Všechny volby a nastavení potom lovíte podobně třeba jako na KTM přes centrální ovladač na levém řídítku. Co se týče nastavení jízdních asistentů, neuděláte žádnou chybu, když je ze začátku necháte v továrním nastavení. Později, až se v nastavení začnete vrtat a poznávat rozdíly mezi jednotlivými levely, to „svoje“ nastavení si najde opravdu každý. Podvozek Ohlins nastavujete manuálně, rozdíly mezi jednotlivými úrovněmi tuhostmi tlumičů jsou poznatelné, nakonec jsem nastavil kompromis mezi Sportem a Touringem. Jízdní režimy Touring, Sport, Urban a Enduro jsem moc nepoužíval, tím že Pikes Peak nemá elektronicky nastavitelný podvozek Ducati Skyhook suspension EVO je rozdíl mezi jízdními režimy jen o palivových mapách, tj jak řídicí jednotka reaguje na otočení rukojeti plynu. Nejčastěji jsem používal režimy Touring a Sport. V režimu Sport vás Pikes Peak drží stále ve střehu a straší vás svou divokostí. Především v tomto jízdním režimu oceníte nový motor Testastretta 1262. Svou výbušností nezapře DNA Ducati. Režimy Urban a Enduro jsem nepoužíval skoro vůbec, protože omezují celkový výkon na 100 koní a odezva na přidání plynu je daleko pozvolnější.
Klidně na to šlápněte
Díky menšímu přednímu kolu 17“ je Multistrada Pikes Peak dobře ovladatelná při postávání a manipulaci s ní bez motoru, daleko intenzivnější jsou tyhle pocity při jízdě s ní. Je až návykově hravá. Za širokými řídítky a s nižším usazením se cítím od začátku velice jistě a komfortně. Tyto pocity se nevytrácí ani ve vyšších rychlostech, spíš mám problém se krotit a sledovat reálnou rychlost na tachometru. Pikes Peak 1260 je lehčí a má níž sedlo oproti poslední generaci Multistrady, takže jezdec s motorkou má celkově nižší těžiště a tím větší možnosti si užívat opravdu sportovní jízdu. Pikes Peak i přes 20litrovou nádrž (verze Enduro má 30l nádrž) má od střední části po zadek docela úzkou stavbu v porovnání s objemem motoru a celkovou velikostí mašiny. Určitě oceníte Ducati Multimedia systém, který přes Bluetooth propojíte se svým telefonem a můžete díky tomu používat aplikaci Ducati Link, která eviduje všechny vaše výjezdy a jejich parametry. Inspirativní je možnost podívat se, kam jezdí ostatní Ducatisti a vybrat si tip na výlet z žebříčku nejoblíbenějších silnic.
Dálnice si dává ke snídani, serpetiny k obědu a závodní okruhy k večeři
Pikes Peak nenabízí výrazně větší pohodlí oproti konkurenci, ale na druhou stranu z vás ani po 600 kilometrové nadílce nevyklepe duši. Nezáleží, jestli pojedete sami nebo někoho vezmete s sebou, přítomnost spolujezdce ovladatelnost mašiny a její jízdní vlastnosti nijak nemění. Počítejte s tím, že bez kufrů toho moc nepoberete- pod sedlo se vám vejde tak akorát lékárnička a trocha nářadí. Nemusíte se ničeho bát, Ducati je tomto ohledu dobře připravená a nabízí ucelenou řadu příslušenství, ze kterého si určitě vyberete. Pokud Multistradu vybavíte bočními kufry i topcasem, v pohodě odvezete věci pro vás i pro spolujezdce.
Kdo si tůní, nezlobí
Přestože je Pikes Peak vrcholným modelem Multistrady, jasně že i nabušená tovární verze se dá ještě poladit. Doplnil jsem časem designové krytky, nebo třeba měřiče tlaku vzduchu v pneumatikách. Dost jsem řešil větrný štít: z prodeje jde motorka s karbonovým miništítem a k němu máte variantně větší plexisklový štít. Zkusil jsem obojí a vrátil tam zpátky nastálo ten menší karbonový. Jeho krytí je dostatečný, u větší plexisklové varianty mi vadil hluk ve vyšších rychlostech. Později jsem s Pikes Peakem začal jezdit čím dál víc na závodní okruhy, musel jsem kvůli tomu vyměnit tovární stupačky za sportovní, ty tovární jsou níž a už jsem je začínal brousit. Okruhové ježdění mě donutilo taky přezout, tovární Scorpiony jsem vyměnil za pneumatiky Bridgestone Battlax Hypersport S22, se kterými si v náklonu můžete dovolit zas o kus víc.
Každý je jiný a potřebuje jinou mašinu. Vy tuhle!
Resume Pikes Peak a jak to celé vlastně dopadlo...
Pokud chcete enduro hlavně na sportovní svezení, je Multistrada Pikes Peak pro vás ideální volba. Motor má brutální sílu, podvozek drží jak přišitý, superbikové brzdy nevadnou, nižší těžiště a nižší jízdní pozice vám umožní se do zatáček pořádně položit. U Ducati totiž vědí o emocích a zábavě opravdu hodně a hlavně je umí přenést za řídítka v plné palbě. Čím víc jsem s Pikes Peakem jezdil po závodních okruzích, tím víc mi bylo jasný, že výběr téhle mašiny rozumem nevyšel. Moje srdce furt dokola volalo: není to ono, kup ten čtyřválec, to budeš mít lepší. Takže jsem nakonec svoji Multistradu Pikes Peak poslal do světa a koupil tu V4 Panigale, od které mě všichni známí odrazovali. Vybral jsem Skovou Panigale Corse. A víte co? Srdce mám od tý doby daleko spokojenější. Díky Ondro za recenzi, přejeme kýble vyplaveného adrenalinu a ranec dalších kilometrů v pořádném náklonu na okruhu.
