Posledních několik let hrozně prahnu po pravým, nefalšovaným Café Raceru, ale… Mám obě ruce levý a jsem rád, když zvládnu namazat řetěz. Koupit předělanou mašinu doma mi přišlo vždycky o hubu. Za prvé nevím, jestli na tom prodávající není s technickou zdatností podobně jako já… Další zábava začíná, co na ten výtvor pak řeknou na STK, že? Hlad motorkářů po takových mašinách vyřešilo pár fabrik po svým a dneska si můžete přijít bez větších problémů pro povedenýho café racera normálně do krámu. No a jednou z těch fabrik, co na tu poptávku zareagovala je Moto Guzzi.
V Guzzi si jedou to svoje už jedno století
Guzzina si i poslední roky jde svou vlastní cestou – dělají přesně to, co v Mandelu umí nejlíp. Klasický bajky, který pevně drží odkaz starých mistrů motorářů. Díky testování Dmoto jsem měl možnost během tří posledních sezon vyzkoušet na vlastní kůži všechny Guzzi série. To máte V7, V9, V85 TT i 1400 ccm Audace ze série California. Za sebe můžu potvrdit, každá jejich motorka má něco do sebe. Sérii V7 průbězně sleduju a pokaždé žasnu nad jejich speciálními edicemi: V7 Limited, Carbon nebo skvostný Racer- všechny 3 jsou fakt povedený motorky. Baví mě i ten puristický V7 Stone. Tak jaký bude asi tohle jeho „noční balení“?
Taky se vám zvedá la temperatura, když se na něj díváte?
Night pack mě uhranul hned na první pohled. Cosi jako matná metalíza, která mění barvy a odstín mezi bronzovou a hnědou, podle okolního světla. Tahle měnivost musí dostat každýho – takový motorky běžně z tovární linky nesjíždí. Můžete si vybírat ještě mezi modrým matem nebo temně černou. Tahle bronzová barva jí podle mě sedí ze všech nejvíc. Společně s černým lakováním všech ostatních dílů, motoru, laufů, ráfků a sedla s barvou karoserie to všechno k sobě vážně ladí. Detaily, který bystrého pozorovatele nenechají na pochybách. Tohle kafíčko má sice kořeny daleko v minulosti, ale je to i moderní funglovka na první pohled jak ve dne, tak v noci.
Un caffè per favore
Dlouhodobě sleduju nadšence přes Café racery a odebírám jejich příspěvky. Nejvíc mě dostane do ráže neobvyklá koncepce motoru typu boxer nebo podélně uložený véčko. Když si takovou mašinu vezme někdo šikovnej do parády, v dílně ji zbaví všech těžkých zbytečností a nahradí vychytanýma tuningovýma dílama z duralu nebo karbonu, přidá mazácký osvětlení… Vystřelí tím dojem z motorky úplně někam jinam. A přesně takhle už to máte u Night packu hotový z fabriky. Měnící se lak už jsem zmínil. Vychytaný jsou i ostatní detaily- ledkový světla, drobounký blinkry a lehounce se tvářící ráfky, který se skvěle doplňují s klasickýma prachovkama na tlumičích, oldskůlovým sedlem a laufama.
Když vezmete řídítka do ruky
Guzzi ale dělá Guzzinou hlavně motor. Podélný Véčko s typicky čnějícíma hlavama válců mají všechny jejich motorky. Tohle chci, aby si Guzzi zachovaly navždycky. Vypadá to originálně i klasicky. Navíc gyroskopický efekt toho motoru je něco, co jinde nezažijete. Jakmile se motor rozběhne, má fajnovej zvuk. Posez na V7 je přirozený, úzkou nádrž mám mezi koleny. I při mých 173 cm výšky dosáhnu z Night Packu bez problémů na zem. Dokonce celýma nohama včetně pat. Jednička pěkně kovově klapne, což k takové motorce prostě patří, a 52 koní se dává do pohybu. Pro závodníky a šťouraly tohle není nic oslnivého. Ti budou brblat, že je to málo. Jako správnej V-twin si i tenhle motor nejvíc libuje v nižších otáčkách, pohybujících se zde někde mezi 3 a 5 tisíci. Těsně pod hranicí 5 tisíc otáček vytáhnete z motoru maximálních 60 Nm krouťáku, proto mě nic nemotivuje vytáčet ho výš.
Stará dobrá škola
Jedu a přemýšlím, co mě na téhle motorce tak baví. Vždyť motor má proboha jen dvaapadesát koní…(!?) A později mi to celý docvaklo. Při každém podřazení se ozve mechanický „cvak“, při meziplynu se mnou gyroskopickej efekt malinko jakoby škubne doprava, vibrace motoru se přesunou do rukou a já jsem doma. Tohle už moderní mašiny neumí, dnes už je u motorky taková porce citelné mechaniky spíš výjimkou… Výrobci se snaží o co nejkomfortnější a nejbezpečnější stroje pro jezdce a všechny ty elektronické jízdní asistenty nás odřezávají od pravýho jezdění. Necítíš žádný vibrace, o změně kvaltu vlastně ani nevíš. Hitem jsou quickshiftery, motory jsou naladěné tak, že jsou podobné elektromotorům, elektronika hlídá a stabilizuje jízdu od A do Z. U Guzzi V7 je tohle OK, V7 je furt stará škola. Je jako živej organismus, když ho poznáte, pochopíte, respektujete a naučíte se s ním komunikovat – teprve pak vám to začne fungovat a začnete mít z jízdy radost. Je to stroj pro pravověrný motorkáře, který se nikam nepotřebují honit. Našim dědům ani otcům se o takové pohodové jízdě na motorce ani nezdálo, a to nemluvím o bezpečnosti v podobě bezvadných brzd Brembo s ABS a o kontrole trakce. Žádný jiný asistenty v téhle motorce nepotřebujete.
Dobrá mašina má svou duši
K charakteru motoru sedí i převodovka. Jednotlivé rychlosti je třeba volit jasně a rázně, všech šest kvaltů tam potom hezky padne. Chvíli si musím zvykat na neutrál, nedaří se mi ho zpočátku najít na první dobrou, ale najdete ho- je tam. Night pack jsem zajížděl pro Dmoto jako úplně novou motorku, motor byl komplet syrový a převodovka si taky potřebuje sednout. Podvozek je nastavený na klidnou i sportovnější jízdu. Vepředu je vidlice Kayaba s průměrem trubek 40mm, musíte se u ní spokojit se s továrním nastavením. Dva zadní tlumiče mají možností nastavení předpětí pružin. Oboje funguje dobře i při svižné jízdě a cesta je pohodlná a příjemná. To se změní, když začnu opravdu tlačit na pilu. Potom si vykoledujete občasné zavlnění a celkově vám dá V7 jasně najevo, že na žádný závodění postavená není.
Každej je jinej a potřebuje jinou motorku. Vy tuhle…
Je to fakt příjemná připomínka starých dobrých analogových časů u motorek. Tahle Guzzi je bez problémů stravitelná pro každého, kdo má motorky opravdu rád. Poctivá „kovářská“ práce, prostá všech zbytečných příkras a cingrlat, přitom má vychytaný detaily, který majiteli budou dělat radost při každým otevření garáže. Nebo majitelce, protože díky kompaktním rozměrům se na ní bude dobře jezdit taky holkám. Fakt blbě na ní budou vypadat chlapi s víc jak metrem devadesát a není to ani moc atraktivní „kočkolap“ na modelíny. Za touhle mašinou se zas otočí každej starší chlap, co jezdil na mašině od puberty. Je to perfektní parťák pro každodenní dojíždění do práce stejně jako pro víkendový projížďky po okolí. Podle mě nejvíc to Night Packu sluší ve městě, před kavárnou s ledabyle zavěšenou helmou na řidítcích.
