Tahle továrna z Mandella měla u mě vždycky daný svoje místo. Obdivuju ji a mám obrovský respekt z její tradice, historie, odvahy jít vlastní cestou. Podélně uložený 90-ti stupňový véčko vystavený na obdiv čumilů jinde nenajdeš (až na rarity typu Honda CX500). Originalita je pro mě odjakživa sexy. Zároveň jsem míval pocit, že mně jako čistýmu sporťákovi Moto Guzzi nemá moc co nabídnout. Ne, že by se v její produkci neobjevily zajímavý sportovní kousky. Taková Moto Guzzi Daytona 1000 z r. 1996 nebo V11 Le Mans z 2006 měly charisma na rozdávání a sportovat se s nimi taky dalo. Přesto se ale pokaždý našly lehčí a kompaktnější mašiny, který byly ještě výkonnější. Co měly podle mého mínění větší koule a logicky dostaly přednost v mé garáži. Recenze na Guzzi V100 Mandello S začíná o dva odstavce níž, pokud by někoho nebavily vzpomínky na starší Guzziny.
Moto Guzzi Daytona 1000
Moto Guzzi V11 Le mans
Hlava nebo srdce?
Čas od času mě Guzzi některou svou motorkou uhranula. Za všechny zmíním Moto Guzzi Bellagio 940 - ani chopper, ani cruiser. Prostě nezařaditelný, pohodu a Itálii vyzařující stroj s letmo uloženým kolem, kardanem, širokým sedlem a matným lakem. Ta mašina byla jako zjevení a stará známá současně. Nebo takový Moto Guzzi Griso 1100. Griso jsem si chtěl ještě nedávno koupit. Má podle mě fakt nadčasový design. Kdyby s ním přišla Moto Guzzi dnes, působilo by stejně neotřele a svěže, jako v roce 2008. Nakonec se mi výkon 75 koní u Bellagia a 86 koní u Grisa nezdál dostatečný. Dal jsem přednost jiným motorkám. Jasně, pozdější Griso 1200 s osmi ventily už mělo kobyl skoro 110, ale u toho mi zase nesedl úplně projev a výkonová křivka motoru. V té době jezdil na KTM Superduke R a to byla zkrátka úplně jiná raketa.
Moto Guzzi Bellagio 940
Moto Guzzi Griso 1100
Čas a vývoj nezastavíš
S přibývajícími léty a rostoucím věkem se části jezdcům dostaví rozum, zbytek ho vnímá jako respekt. Naučíš se užívat si i jiný aspekty jízdy, než pouhou rychlost. O to víc tě začne brát tradice. Jak stárnu, Guzziny mě baví čím dál víc. Užiju si pohodovou jízdu na drobounké Guzzi V7, ale i machismus na předlouhé a překrásné Guzzi Audace. Baví mě všechny ty jejich vychytávky. Nejvíc asi do stran trčící válce motoru, gyroskopický efekt při startu i jízdě, kardan bez nutnosti uživatelské péče. A taky svěží, neokoukanej italskej design, staromilský vzhled, odkazující na zlaté časy motorismu. A tak jediný, co mě občas napadlo, když jsem se na nich proháněl bylo „co bude dál?“. Ty jejich vzduchem chlazené motory mají své limity, výrobci kolem jim ujíždějí. Moto Guzzi nezbude nic jiného, než vyrábět pořád nové verze a varianty retro modelů Guzzi V7 nebo V9. Když v roce 2020 přišla Moto Guzzi s podařeným cestovním endurem V85 TT, moje srdce zaplesalo. Má v sobě fakt vydařenej koktejl retro prvků a moderny. Skvěle fungující technika, pohodlný podvozek a lehkost ovládání jí předurčila jako univerzální stroj prakticky pro každého. Přece jen ale rejpalům a ostříleným jezdcům přijde Guzzi V85TT málo výkonná, ne dost hightech, adrenalin vyplavuje nedostačně… bla bla bla…
Změna je život… nová éra Moto Guzzi přichází
Tak teď jim nejspíš sklapne (myslím těm rejpalům). V Mandellu se totiž hecli. Pomohli si koncernovou technikou, z gruntu přepracovali motor a vyladili ho fakt k dokonalosti. Moto Guzzi V100 Mandello má neotřelý a nezaměnitelný design. Je doslova prošpikovaná moderní technikou včetně aktivní aerodynamiky. Moto Guzzi se povedlo vyrobit mašinu, která se dotýká silniční dokonalosti. Nevěříte? Tak čtěte dál...
Na takové mašině jste ještě neseděli
Co mě na ní zaujalo jako první, je kombinace naháče a kapoty. Přesně jak si pamětníci vzpomenou na Guzzi Daytona 1000 nebo Ducati SS Nuda. Tato kombinace dává na odiv kouzlo do prostoru trčících válců a ohromného bloku převodovky. A to v plné kráse! Současně poskytuje neskutečný cestovní komfort pro jezdce, u Guzzi V100 Mandello ještě umocněný aktivní aerodynamikou. Design mašiny a dojem z něj je záležitost čistě subjektivní. Ani já si nebyl při pohledu na první snímky Guzzi V100 Mandello tak úplně jistý vzplanutím lásky na první pohled. Nicméně jestli si něčím můžeme být u Italů jistí, tak je to promyšlenost jejich designu – čím déle na mašinu koukáte, tím víc se vám líbí. Na mohutné kapotě si nejdřív všimnete předního LED osvětlení s denním svícením ve tvaru tovární orlice.
Tohle je motorka pro pořádný chlapy
Pak vnímáte všechny ostatní prolisy a záhyby mašiny. Jsou praktické a pohledné zároveň, navazují na podsedlovou část. Taky ona nepůsobí zrovna titěrně a díky třem otvorům ala žábra žraloka působí tak trochu retro. Nejenže to působí originálně a robustně, hlavně to má svoje praktické důvody. Pod sedlem je totiž umístěna palivová nádrž, což má nemalý vliv na jízdní vlastnosti mašiny. jsou tady taky praktické otvory pro snadnou montáž cestovních kufrů bez nutnosti nákupu přídavných rámů. Kufry z originálního příslušenství chytíte díky nim přímo na rám motorky.
Každý je jiný a potřebuje jinou mašinu. Vy tuhle!
Spodní části stroje dominuje blok motoru uprostřed s dvěma válci do Vé. Bystří pozorovatelé a znalci motorek Guzzi si všimnou, že je tu něco jinak. Myslím ty výfuky. Svody výfuků totiž z válců netrčí dopředu, odkud by se kroutily pod motor. Svody trčí z válců rovnou dolů a pod motor je vedou trubky ve tvaru písmene S. Díky tomu se před motor vlezl masivní chladič kapaliny. Ten zvládá uchladit dvouválec s výkonem 115 koní, které z 1042 ccm velkého motoru dostaneš při 8700 otáčkách za minutu. Zadní části dominuje vlevo ohromná stavba kyvky s integrovaným kardanem a decentrálně umístěný přiznaný tlumič, vpravo pase oči vzhledná koncovka výfuku a pohled na originální ráfek letmo uloženého kola se 190mm pneumatikou Pirelli Angel GT II.
Když vezmete řídítka do ruky
Moto Guzzi V100 Mandello S není žádný prcek. S pohotovostní hmotností 233 kg a s výškou sedla 815 mm působí trochu jako cesťák. Se svými 173 cenťáky na ni lezu s respektem. Vyhoupnu se na pohodlné hnědé sedlo. Přede mnou je barevný TFT displej, znám ho z Tuona. Kónická řídítka mi parádně padnou do ruky. Po obou stranách vidím ovladače, taky známé z Aprilie – koncernové příbuzenství se holt nezapře. Větrný štít přede mnou je elektricky stavitelný dokonce i za jízdy. Několikrát jsem zkoušel měnit jeho polohu a můžu říct, že fungoval bezvadně. Mně osobně seděla nejvíc poloha úplně dole, nicméně každý si ho zvedne jak potřebuje. Všechny ovladače, a že jich není zrovna málo, mám bezvadně po ruce, v zrcátkách bez problémů vidím dění za sebou. Jediné, co mě malinko ruší, jsou nepatrně silnější gripy řídítek, daň za vyhřívané hefty. Za pár kilometrů to však nevnímám a v chladnějším počasí se ruce v teple budou určitě hodit.
Postaru, tak jak to mám rád!
Start motoru probíhá po otočení klíčkem, což mě jako staromilce vždycky potěší. Motor naskočí „na brnk“ a čeho si okamžitě všímám je absence typického gyroskopického škubnutí. Ne, že by nebylo, ale je v podstatě zanedbatelné, což registruji i později během jízdy. Co poznávám je kovové klapnutí a škubnutí celého stroje při zařazení jedničky. Miluju to a jsem moc rád, že to tak je. Tady se hrdě hlásí tradiční Moto Guzzi. Vyrážím. V100 Mandello S má 4 jízdní režimy (Rain, Tour, Road, Sport) Liší se od sebe různým mapováním motoru, kontroly trakce, brzdného účinku a změny rychlosti, při které se otevírají křídla adaptivní aerodynamiky po bocích nádrže.
Rockový koncert dvouválce
Na začátek jsem zvolil ROAD a blížím se do prvních zatáček. Mandello se do nich nevrhá tak lehce jako například Monster a vlastně ani ne jak V85 TT. To se ale mění s přibývající rychlostí. Někde kolem devadesátky se mi otevírají bočnice, aby mi pomocí aerodynamiky zlepšili jízdní komfort. Jde o první sériový stroj na světě s touto funkcí a je to dost cool. Proplétám se městem, kvalty tam jistě a přesně padají, jen quickshifter mi zatím nedává moc smysl. Motor je neuvěřitelně pružný od samotného dna otáček, od dvou tisíc plynule táhne, od tří už motor svižně zrychluje. Zvuk je… fenomenální! Italové to zase dokázali a jadrný baryton se krásně doplňuje se zlověstným duněním při zavřeném plynu. Průjezd tunelem se stává odměnou.
115 koní čeká, jak otočíte zápěstím
Motorka je čitelná, nezáludná, průjezd každou další zatáčkou je jistější a jízdu si užívám. Tak jo, tohle půjde! Jsem venku z města. Pomocí tlačítka na pravém řídítku měním režim na SPORT. Bočnice se zavírá, zvuk zhrubne, reakce na plyn výrazně zostří a Guzzina letí dopředu. Testovací Guzzi V100 Mandello od DMOTO je v top verzi S se semiaktivním podvozkem Öhlins. Funguje precizně, dává pocit absolutní jistoty a společně s Bremby s náklonovým ABS se postará o bezpečnost. Je čas přiložit pod kotlem a zjistit co Mandello umí. Vyrážím přes Vysočinu do jižních Čech. Jedu přes Oslavany, Mohelno, vyfotím ho na přehradní hrázi Dalešické nádrže. Dál mířím přes Želetavu a Dačice do České Kanady končím v Jindřichově Hradci.
Klidně na to šlápněte, Guzzi bude váš guardiano!
Teprve za městem vám motor V100 Mandello S ukáže, co v sobě skutečně má. Do pěti tisíc krásně táhne, zkouším otočit zápěstím a doslova letí za doprovodu dechberoucího zvuku až k sedmi tisíc otáčkám, kdy řadím pomocí quckshifteru nahoru – ten tady začíná hrát podstatnou roli. Motor letí do otáček, řazení probíhá bleskově a z cesťáku je během momentu ostrej bajk, co se vrhá do zatáček s dravostí geparda. Řehtám se blahem do helmy a užívám si. Tři zatáčky, na výjezdu plnej plyn, čtyři, pět, šest. Krátkej pohled na tachometr, začíná to dvojkou, dva kvalty dolů zase pomocí quckshifteru a zase s ní praštím do zatáčky. Sedlo V100 Mandello S je neskutečně pohodlné a jezdecké pozice „v motorce“ nebudí nutkání do zatáček vysedat.
Neumí vařit. Jinak zvládá všechno!
Ovládání všech funkcí je intuitivní. Ovladače mám po ruce a tak nemusím moc přemýšlet při přepínání hromady funkcí, které V100 Mandello S nabízí. Zrcátka bez problémů zobrazují dění za mnou. Není to úplně důležitý, protože zezadu mě jen těžko někdo dojede. Jedu totiž na neuvěřitelně rychlé Guzzině. Můžete s ní jen tak klouzat krajinou a stejně tak s ní můžete lítat palice. Oproti všem dosavadním Guzzinám je V100 Mandello S neskutečně „dospělá“. Všechno v ní funguje, všechno dělá jistě a sebevědomě. Jako by tu byla už dlouho a postupně ji ladili.
Správná motorka má duši. Guzzi V100 Mandello S jich má několik…
Tak jo, tak se jim to podařilo. V Mandellu postavili úplně novej bajk. Podle mě si ho zamiluje každej, kdo se na něm sveze. Důvod je prostej. Je to fakt skvělej bajk. Dělá všechno na výbornou. Je to Moto Guzzi, ale gyroskop efekt už nikoho nebude obtěžovat. Kardan se chová ukázněně, skoro jako řetěz… A Guzzi V100 Mandello S je naložená výbavou až po strop. I když bych se osobně obešel bez tempomatu, vyhřívaných heftů a vlastně i bez servomotorů aktivní aerodynamiky, tak ty křídla nepochybně ocení každý jezdec při delších distancích. Bez čeho bych žít nechtěl, je pružnost novýho motoru, libovej zvuk a oboustrannej quickshifter. Hlavně ten neotřelej design, kterej ji tak odlišuje od všech těch sobě si podobných konkurentů. Jestli existuje motorka, na kterou mám vsadit, že nikoho nezklame, tak by to bylo právě tahle mašina Guzzi V100 Mandello s Skovou výbavou. Je totiž FANTASTICKÁ!!! Vyzkoušejte si jí na vlastní kůži v rámci DMOTO testování a uvidíte, ze nekecám!
