Nabídka, která se rozhodně neodmítá. Ozvalo se mi DMOTO: potřebujeme rozjet fungl novou Aprilii Tuono V4 RR od někoho, kdo ví co a jak. Co ty na to? No a já odpověděl samozřejmě jasně že jo! Aprilia je vedle Ducati, Guzzi a Agusty relativně mladá firma a první velké motorky začala vyrábět až v sedmdesátých letech. Šlape do toho a na sportovním poli si vydobyla již pevné místo a respekt. Nové Tuono to jen potvrzuje. Ve svém celkem bohatém motocyklovém životě jsem měl kromě jiných mašin taky tři Tuona. Jedno první generace a dvě té druhé. Byl jsem z nich nadšený a určitě bych byl i dnes – jejich naturel mi sedl a agresivní neokoukaný vzhled se superbikovou technikou mi pokaždé spolehlivě dokázal zvednout jinak nízký krevní tlak.
175 koní čeká, až otočíte zápěstím
Od té doby se toho ale dost změnilo. Tak za prvé v motoru přibyly dva válce. Nejsou v řadě, ale pěkně do V a celkový objem motoru narostl na 1077 ccm. Ruku v ruce se samozřejmě zvýšil taky výkon. Dnešních 175 kobyl je na naháče až až i na okruhové ježdění. Oproti starším dvouválcovým motorům je V4 výrazně kultivovanější, točivější a ve špici výkonnější. V reálném ježdění to znamená, že vracáky se dají jet pěkně na dvojku bez „spojčení“, protože motor zabírá bez cukání už od dvou tisíc otáček. Slušný zátah začíná ale od čtyř a od sedmi výš se rozjede opravdové peklo, trvající až za hranici deseti tisíc. Vím to díky testování verze V4 Factory na konci loňského léta.
Řadíte rychlostí blesku
Nicméně tohle Tuono eReRko jsme vybalili z krabice a po dobu prvních pětiset kiláků jsem točil v rámci záběhu maximálně 6000 ot. I přesto jde motor lačně za plynem. Stotřicet km/h, což je maximálka při šestce a šesti tisících otáčkách, tam máte, než řeknete švec. Tomu přispívá jedna z hromady technických lahůdek poslední generace Tuona. Parádně fungující quickshifter umožňuje řazení všech kvaltů rychlostí blesku i a to i směrem dolů. Možná se to nebude líbit všem, ale funguje líp než u Monstera 1200S, kterého jsem loni taky zkoušel. Plně stavitelný podvozek v případě verze RR od Sachsu funguje parádně, skoro padesát tisíc korun navíc za odpružení Öhlins ve verzi Factory mi přijde už jako luxus.
Zastavíte na pětníku
Systém ATC je další libůstka. Kontrola trakce má 8 úrovní citlivosti nastavení a umožní vám bezpečný výjezd za zatáčky na mokru i kreslení čar na výjezdu při ostré palbě na okruhu. Díky systému ride by wire si můžete nastavit jednu ze tří palivových map (SPORT, TRACK, RACE), které se liší průběhem výkonové křivky, maximální výkon je ale vždy 175 HP. Ani tím ale výčet technologických fines nekončí. Vypíchnout musím špičkové brzdy, vybavené poslední (civilní) generací ABS Bosch 9.1MP, umožňující bezpečné brzdění v náklonu při průjezdu zatáčkami. V kombinaci s monobloky Brembo M50 patří brzdy Aprilie Tuono V4 k tomu nejlepšímu, co dnes sériové motorky nabízí.
Elektronika je všude, kam se podíváš!
Tímto výčtem pořád nekončíme. Elektronických jízdních asistentů je tolik, že to musím vzít hopem. Aprilia Wheelie Control (AWC) – trojstupňová kontrola zdvihu předního kola. Aprilia Launch Control (ALC) – zajistí bleskový start na okruhu. Aprilia Pit Limiter (APL) – nastavení maximálky využitelné na padesátce ve městě nebo při průjezdu při pitstopu. Aprilia Cruise Control (ACC) je tempomat a na bike tohoto typu podle mě nepatří. O nastavení všech těchto „fičur“ se starají tlačítka a joystick, jehož ovládání od vás vyžaduje trochu cviku. Aktuální nastavení asistentů je vidět na dobře čitelném barevném displeji.
Moje shrnutí: Tuono V4 klidné projížďky prostě nesnáší...
Aprilia Tuono V4 RR je fantasticky fungující bike, který má rád, když řidič tlačí na pilu. Vyžaduje aktivní řízení a spolupráci jezdce. Při výletním tempu se Tuono nechá malinko přemlouvat do zatáček. Mechanika funguje, elektronika funguje, skoro by jí nebylo co vytknout. A přece, abych jen nechválil…ten design. Design je vždy hrozně subjektivní a všichni, kdo ho viděli, byli z Tuona nadšení. Výjimkou je výfuk. U něj je vidět, že se úředníci z EU fakt vyřádili. Zní fakt dobře, ale vypadá jako krabice co váží metrák. Na mě osobně působí nové Tuono až moc superbikově. Ta původní surovost totálně rebelskýho stroje, kterou si stále drží Monster, už u poslední generace prostě chybí. A ještě mi chybí to vlnění zadku před vinglem při rychlém podřazení o dva kvalty. Charakter Tuona se za ty roky změnil. Je hotový, dospělý, moderní, ďábelsky rychlý a dost možná, že dokonalý. Pro většinu bikerů je to určitě dobrá zpráva. Proti gustu žádný…
