Je Scrambler 800 ccm opravdu Ducati nebo jen ozdoba před veganské bistro? Když jsem dostal od DMOTO možnost vybrat si na testování jakoukoli mašinu, nevěděl jsem co dřív, jestli projedu Panigale V4, novou Multistradu 1260 nebo raději velkého Scramblera 1100? Hlavou mi projížděly hospodské hlášky kamarádů z Ducati klubu, že prej co má objem menší než 1000cm není motorka. Přesto jsem si vybral menšího Scramblera. Nejvíc mě zajímalo, jestli je to opravdu tak funny bike jak ho popisují. Nebo je to jen další marketingový trhák pro hipstery, aby ho nechali stát před veganským bistrem a dělali si na něm selfíčka?
Konec dohadů, jde se jezdit
Po nastartování oceňuju koncert, který spustil výfuk od Zard. Řeknu vám, to je sound, který chytne za srdce každého motorkáře. U prvních kilometrů nadávám do helmy jak špaček, že jsem měl brát jinou mašinu. Sakra co to je za podivnej posez? Co ty řídítka? Hybrid mezi kroskou a Simsonem? Stačilo pár kilometrů a zjistil jsem jak na něj. V ten moment se mně začaly koutky mírně zvedat a bylo mi jasné, že bude sranda. Scrambler je prostě výborně ovladatelný bike, krásně jde za plynem a ten zvuk…Tady vidím jednu z vlastností Ducati, kterou mám ověřenou z více mašin o nich: Ducati se nepřizpůsobí vám, ale vy jí.
Když přijíždí ke křižovatce, semaforo pouští verde
Menšího Scramblera jsem si vybral taky proto, že s mým Monsterem 1000S je to ve městě horor. Trpí oba- jezdec i mašina. Brno je po vzoru velkých měst čím dál víc zasekaný, všude samé zácpy. Ty ale Scramblerovi rozhodně nevadí. V podstatě se do 4000 otáček/min. chová jako skútr s tím rozdílem, že díky Zardům se před vámi auta automaticky rozestupují, takže vy nemusíte kličkovat a jedete si pěkně středem. Když to ostatní řidiči nepochopí hned, stačí párkrát polechtat plyn a uhne vám i nahluchlý strejda s kloboukem v naleštěné Feldě spěchající na nákup do Kauflandu.
Klidně na to šlápněte, Scrambler je váš Guardiano!
Okresky má Scrambler fakt rád a troufám si tvrdit, že zkušený rider by na něm bez problémů držel krok klidně se supersporty. Osobně jsem otestoval v Buchlovských kopcích. Tvrdě nastavený podvozek se ochotně vrhal do zatáček, gumy krásně držely zvolenou stopu, motor to krásně pobral. Nejvíc mě překvapily brzdy, i když je vepředu pouze jednokotouč, tak brzdily fakt dobře. Na rozdíl od oldskůlových Ducati nebylo třeba tolik řadit, motor je schopný to vytáhnout odspodu i na vyšší rychlostní stupeň. Osobně to beru jako malé mínus, ale chápu, že to pro ostatní naopak může být velké plus. Scramblerovi se moc se nelíbily opravdu rozbité cesty, ale to žádné Ducati. Kromě Multistrady, která je schopná vyžehlit komplet všechno. Na dálnicích to s ním jde taky a dokonce překvapivě rychle, ale nebaví vás jezdit jen rovně. Vzal bych ho klidně i na větší výlet, dovedu si představit s ním vyjet třeba do Itálie. Je pohodlný, serpentiny by mu určitě šly k duhu a pak už stačí jen sjet dolů, vytáhnou plavky a vzhůru na pláž! Na ježdění v terénu s ním zapomeňte, vážně to není jeho doména. Jestli chcete jezdit v terénu, pořiďte si jeho bráchu Scrambler Desert Sled s jiným podvozkem.
Taky se vám zvedá la temperatura, když se na něj díváte?
Design versus vkus, to je vždycky věc názoru. Mě se Scrambler vážně líbí. Není tak vyhraněný jako odlschool Ducati. Za mě je vážně povedený, prostě hezká mašina: ty drátové,kola…ten Zard taky vypadá dobře a zní ještě líp! Scrambler rozhodně není jen ozdoba před bistro či kavárnu. Bylo by ho fakt škoda jen na postávání a focení selfíček, i když je velmi fotogenický. Scrambler má jezdit, pak je s ním velká zábava. Vyrobili ho pro zábavu a není to jen marketingový žvást. Je to čistá pravda! Pro mě jako staromilce je to trochu jiná Ducati. Ten fun efekt, ty emoce tam prostě jsou přesně tak jak mají být! No nic, asi ho doma musím mít jako druhou motorku k mému Monsteru 1000S. Za recenzi děkujeme Hockinovi z Ducati Motorcycle Clubu Brno.
Copyright © Michal Fučík společně s autorem recenze