Řeknu vám to narovinu. Tohle bylo naposled, co jsem testoval supersportovní mašinu v běžném provozu. Po tom co všechno jsem letos prožil na silnicích s DMOTO testovacíma mašinama- pojezdil jsem na Ducati Panigale V4 2020, Streetfighteru V4S a na tomto RSVčku- bych homologaci těchto motorek do běžnýho provozu šmahem zrušil. Úplně zdarec. To se fakt nedá. Je naprosto vyloučený, abyste se na těchto mašinách pohybovali v legálním rozsahu rychlostí. Na vytočenou dvojku na nich totiž jedete ca 200 km/h, dřív než řeknete švec. Nejde jen o ten prašivej řidičák, že necháte za měsíc 10K v pokutách za rychlost. Na těchto mašinách jste v běžném provozu konstantně jednou nohou v průseru a druhou v truhle a já mám rodinu a splácím několik úvěrů…
Jedna za 18 a druhá bez dvou za 20
Letos jsem pro DMOTO testoval a psal recenzi i na novou Ducati Panigale V4 2020. Když jsem dojezdil na RSVčku a úspěšně to přežil pohromadě, tak mě napadlo, že tuhle recenzi napíšu jako srovnání obou dvou motorek. I když jsou obě dvě čistokrevný okruhový mašiny, co mají přední winglety ala Moto GP speciály a brutálně silný čtyřválcový motor, tak rozdílů je mezi nimi daleko víc, než jen v barvách kapoty. Pokud bych měl obě dvě mašiny nějak charakterizovat, tak RSVčko je zuřivá závodní mašina bez kompromisu. Čistý okruhový náčiní. Tuhle zuřivou okruhovou polohu má samozřejmě i Panigale V4, ale s ní dá daleko příjemněji cestovat a jezdit na ní v běžném provozu. Dá se na ní v pohodě přesunout z domu na okruh. Aprilie má fakt malý rejd, takže manévrování s ní hlavně ve městě je peklo. Na sportovní jízdní režim, který je určený pro jízdu mimo okruh a má nejvíc benevolentní odezvu na zatáhnutí plynu jsem na křižovatce při rozjezdu málem skočil borcovi do skříňové dodávky, a to jsem za ten plyn vzal fakt velmi něžně… Do města RSVčko nebrat!
Když vezmete řídítka RSVčka do ruky
Letošní RSV4 1100 Factory kombinuje matnou černou barvu s kopou doplňků z karbonu a italskou trikolorou na nádrži a vzadu za sedlem. Když na ni poprvé sednete, od začátku cítíte, že má čistě racingové sedlo. Je tvrdé a má výrazné boční zkosení kvůli náklonům v zatáčkách na okruhu. Výška sedla je 851 mm od země, což je dost vysoko. Chce to, aby měl jezdec aspoň 180 cm, jinak při zastavení nedosáhnete oběma nohama na zem. Jízdní pozice je opět čistě závodní. Řidítka jsou hodně dole a jsou jemně zahnuté, motorka chce abyste jí objímali nádrž, chce vás tam pořád cítit. Nezbývá vám nic jinýho, musíte na ní prostě ležet...
V čem RSV4 rozsekává Panigale V4
Po pročtení manuálu zkouším nastavení jízdních režimů a menu. Červeným tlačítkem vpravo měníte jízdní režimy. Vychytávka RSVčka je, že je můžete měnit i za jízdy. Zmáčknete červený knoflík a mašina ho přehodí, včetně defaltního nastavení podvozku a ostatních jízdních asistentů pro vybraný jízdní režim. Na Panigale musíte vlézt do hlavního menu, v něm rolovat a najít v seznamu jízdní režimy a teprve pak ho přehodíte- celá ta operace je tak složitá, že s Panigale musíte zastavit. Vlevo na řidítcích RSV4 je joystick, kterým ovládáte menu. Menu a jeho ovládání je za mě rozhodně jedna ze silných předností RSV4. Ovládání pohybu v jmenu je intuitivní. Podle mě má menu RSVčka daleko líp zpracované uživatelské rozhraní, pohybovat se v něm a nastavovat úrovně nastavení jednotlivých jízdních asistentů je jednodušší. V menu Panigale to samozřejmě taky nastavíte, ale chce to víc času a hlavně pokročilou digitální gramotnost jezdce, jinak budete u menu Panigale maturovat. Úplně chápu, proč si Pepa Sršeň na testování Streetfigteru V4 přizval Karla Táborského. Aby si jako old school motorkář netrhl ostudu v době elektronické, jak říkal. Vyhovuje mi víc rozmístění prvků na displeji RSVčka, super vychytávka je náklonoměr, který zobrazuje úhel náklonu v zatáčkách. Naklápěl jsem to kolem 23 stupňů a vzpomínal na Marca Marqueze, který to klopí na 63 stupňů. Zřejmě slušný oddíl... Na displeji je také vidět, v jakém rozsahu používáte plyn a brzdy od 0 do 100% zátahu.
217 koní čeká, až otočíte zápěstím
RSV4 1100 Factory má v základní výbavě titanovou koncovku výfuku od Akrapovič. Když nastartujete motor, ta motorka vrčí zle a vám je jasný, že se pojede fakt rychle..... Ten zvuk je fakt brutální, i při neutrálových otáčkách víte, s kým máte tu čest. Stačí motor trošku roztůrovat a on řve: tak už konečně poď, pořádně mi to nalož a nepárej se se mnou. Hlavou mi běhají myšlenky o motorkářkém pornu, nastavuju režim sport a vyjíždím směr brněnský okruh na můj oblíbený losí test na silnici za okruhem. Tu cestu znám, že bych ji projel i poslepu. Poprvé jsem si ten úsek projel ještě pomalu, abych pořádně zahřál motor a gumy. A potom to peklo začalo: řadím jedničku a trochu agresivnější zatáhnutí plynu znamenalo, že okamžitě jedu po zadním kole. Řadím dvojku a jsem furt na zadním. Raději jsem ubral, když jsem si pomyslel, že tahle mašina přijde na 600K. Řadím trojku. A kurva já jedu 208 km/h. Přeřazuju na 4 a je tam 238 km/h. 5 a lup, v sekundě jedu 248 km/h, blíží se konec rovinky. Na řadu přicházejí prudké brzdy, motorka zpomaluje jedna báseň. Z 250 na 130 km/ přibrzdíte řádově v milisekundách. Vyhodím prdel do boku, nastavím koleno a šup s ní do zatáčky. Faktorka je fajnově tvrdá, winglety pomahají stabilitě při průjezdu zatáčkou . Projíždím ji ve 140 km/h, následuje další rovinka. Za pár sekund mám na budíku zase 230 km/h. Masakr... Na křižovatce jsem se otočil a projel si ten úsek ještě nekolikrát nahoru a dolů. To její zrychlení je prudce návykový, chci to prožívat znovu a znovu...
Klidné projíždky prostě nenávidí
Vyjíždím od okruhu směrem na Rosice. Motorka řve a auta vám s respektem uhýbají ke krajnici. Když je někdo nahluchlej, stačí hodit na chvíli neutrál a potůrovat motor a děda už parkuje káru pomalu ve škarpě. Při průjezdu vesnicema jste středem pozornosti, všichni vejrají a vy se cítíte jako Moto GP pilot. Quickshifter Aprilie RSV4 hodnotím takto: genialní, jemný, přesný, za mě TOP- prostě nic lepšího neexistuje. Quickshifter je další aspekt, kde RSV4 Factory poráží Panigale. A neberte to proboha tak, že quickshifter Panigale je krám. Funguje skvěle, jen RSVčko ho má ještě o level lepší. I díky quickshifteru se na téhle racing bestii dalo normálně jezdit po silnicích první třídy. Když už jsme u toho porovnávání těchto dvou superbiků, další rozdíl je v kapotáži a krytí jezdce. RSV4 je daleko užší a má menší čelní větrný štít. Jak už jsem psal, ta mašina čeká, že jí budete ležet na nádrži. Panigale po faceliftu narostla do šířky, nová kapotáž kolem motoru vytvořila prostor, který vám schová i nohy a přední štít se zvětšil jak do výšky tak do stran. Na Panigale máte celé tělo kompletně kryté kapotáží.
Tak do které půjdete? Hodíte si korunou?
Podle mě nemá smysl porovnávat výkony motoru, v obou dvou případech ho máte o dost víc, než byste chtěli. Jedna mašina je červená a druhá černá. Rozdíl je samozřejmě v ceně a výbavě obou motorek, o více než 100K levnější RSVčko má elektronický nastavitelný podvozek od Öhlins, titanový Akrapovič výfuk a ranec karbonových válů, které na Panigale máte až v Skové verzi nebo je dokupujete jako příslušenství za další bágl. RSVčko je jako divoký mustang, musíte ji umět zvládnout. Je to plnotučná okruhovka. S Panigale kromě broušení okruhu můžete cestovat v provozu, ta mašina zvládá i tuhle polohu, je univerzálnější. Kdybych měl dost peněz, koupím si obě dvě. Pokud byste mě nutili abych si vybral jen jednu z nich, mám problém. Nedokázal bych se rozhodnou racionálně. Každá z těch dvou motorek má něco do sebe. Byla by to pro mě Sophiina volba, jen bych se nerozhodoval mezi dětma ale mezi mašinama. A nezbylo by mi nic jinýho, než si hodit korunou... Tomáši dík za recenzi, příští rok dáš testování superbiků raději na okruhu. Neboj, to se ti bude líbit!
Kdo netestuje, neví co je dobrý!
Rsvčko nebo Panigale V4 u nás můžete testovat jak na pár hodin, tak na víc dní. Kromě okruhových mašin se můžete povozit i na novém Streetfigteru V4S, máme všechny Multistrady, prubnout můžete i Moto Guzzi a skútry Vespa a Piaggio. Stačí složit kauci podle vybrané mašiny a můžete vyrazit! Přehled testovacích motorek a skútrů máte zde.
