Tahle recenze není jen o jedný mašině. Je o motorkářským progressu a zrání, který u každýho přijde dřív nebo později. Ruda nám totiž s přibývajícíma letokruhama a šedinama na hlavě zvolnil jízdní tempo a začínají se mu líbit úplně jiný motorky, než doteď. A to není v našem okolí jedinej čtyřicátník, u kterýho pozorujeme takovej obrat. Ruda pro vás zajíždí nový motorky od doby, co jsme rozjeli v DMOTO testování a máme během sezony vlastní testovací mašiny. Seděl u nás prakticky na všem, co má dvě kola, řídítka, motor a výfuk. Ví, o čem píše.
Klidný projížďky prostě nesnášel, dokud...
Dokonalá motorka neexistuje. Každá mašina má svoje pro a proti. Ta vyhovuje jednomu účelu a na ostatní je nepoužitelná. Každej motorkář má ale jasně daný, která je pro něj v ten moment nejlepší. Většinu svého motorkového života jsem odjezdil na ostrých naháčích. Na okruh jsem se dostal sporadicky, rád jsem odjel na pár dní s kámošema po Evropě a často potřeboval provětrat hlavu z práce po okolních okreskách. Miloval jsem proto silný naháče se sportovními geny bez zbytečných elektronických pomocníků a hlavně nadměrnýho pohodlí. Měl jsem tři Tuona, SuperDuka R, jezdil jsem na velkých Monsterech, Hypermotardovi, Moto Morini Corsaru nebo na Speedtriplu. Byly a jsou to všechno fantastický motorky, o tom není sporu. Až v poslední době zažívám na motorce chuť zvolnit jízdu a víc se koukat okolo, než jen zírat před sebe a hlídat olejovou skvrnu v pruhu na silnici přede mnou.
Na co sednul, na tom jezdil
Po tom co jsem zkusil Moto Guzzi Audace i V7 jsem si myslel, že nic lepšího než Ducati Diavel už nikdo nepostaví. Pak mě vloni uhranula mašina, do které bych to fakt neřekl- Ducati Scrambler Desert Sled. Fantastická motorka! Perfektně vyvážený jízdní vlastnosti, parádní motor s libovým výkonem. Na okreskách trumfnul kdejakou zmrzlinu a hlavně ten charakter mašiny a design, to je prostě ukrutná paráda. Čistá radost. Chcal jsem z něj maggi v kostkách. A vlastně jsem si neuměl představit nic lepšího, nic, co by ho předčilo. Je cool, je krásnej, funguje, jede, brzdí, zatáčí, skočíte s ním mimo silnici, vše s naprostou samozřejmostí. Desert Sled byl pro mě The One- prostě dokonalej. Lákalo mě vyzkoušet většího bráchu Desert Sleda se vzduchovým dvouválcem o objemu 1079ccm. Loni už jsem to nestihnul, o to s větším natěšením jsem letos vyzvedával Scrambler 1100 Sport Pro. Těšil jsem se jak malej kluk a furt mi šrotovalo v hlavě, jestli je možný, že by mohl předčít Deserta.
Než vezmete řídítka do ruky
Scramblery jsou krásný mašiny, všechny. I když se mi ukrutně líbila mrkavá červeno-bílá kombinace Desert Sleda, tak kombinace černýho matu se zlatými Öhlinsama mě prostě dostala. Moc dobrej tah od inženýrů z Boloně byl přesunutí dvou symetrických laufů z podsedla na pravej bok motorky – podle mě to vypadá mnohem líp. Nádrž klasickýho tvaru, rovný široký řídítka, zakončený mazáckýma duralovýma špíglama, filigránský ráfky, krásný sedlo, pořádný roury svodů a světlomet s denním svícením. Byl jsem z něj hotovej ještě před tím, než jsem někam vyjel. Řidítka jsou na tomhle Scramblerovi o něco níž než na minulém modelu, sedlo se nechali ve stejné výšce 810 mm jako na základní Scrambleru 1100. Jízdní pozice a posed je fakt pohodlnej s přiměřenou váhou na rukou a se stupačkama v takové pozici, že vám umožní vskutku řádnej náklon. Není nutný nohy „protahovat“, sedlo je neskutečně pohodlný a jízdní pozice příjemná. Ani po delší jízdě jsem necítil ohnutá záda nebo tlak na kyčle.
Tohle je mašina pro pořádný chlapy, ne pro bambinos
Hrozně se mi líbí, jak si tahle motorka na nic nehraje. Jako chápu, že pokrok nezastavíš, ale zastrčit klíček a otočit před startem je něco, co se mi neomrzí. Žádný startovací chrchlání, motorka hned naskočí. Zvuk vzduchovýho dvouventilu je balzámem pro uši každýho motorkáře. Tím spíš, když si jen tak decentně „vrknete“. Budíky jsou digitální, bez žádných barevných hovadin. Máte tam přesně to, co je třeba – krom rychloměru a indikátoru zařazenýho kvaltu zobrazuje otáčkoměr, hodiny, jízdní režim (na výběr máte 3) a stav paliva.
To jeho chrchlání si zamilujete
Po vymáčknutí nastavitelné, hydraulické spojky jednička hezky cvakne a motorka se bez váhání rozjede. Připadám si na ní od začítku neskutečně jistej, jako bych na ní jezdil odjakživa. Kvalty tam padají jak po másle, mašina ochotně zrychluje, za každej meziplyn mě odmění příjemným střelením do výfuku. Při zavřeným plynu si občas chlapsky zahchrchle. Na těch zvucích co jdou z výfuku se brzo stávám závislým. Díky širokým řídítkům si troufám i na parádní náklony. Scrambler je v nich neskutečně jistej i přes to, že pneumatiky Pirelli MT60 RS vypadají spíš na flattrack. Rychle se rozpouští i moje skepse ohledně použití Öhlinsů na běžnej silniční bajk. Tady totiž funguje podvozek fakt neuvěřitelně a společně s Pirelkama způsobuje pocit, že náklon u týhle mašiny nezná limit. A to je přesně ten aspekt, kde se to láme a Desert Sled se posouvá na druhé místo. Díky podvozku a nižšímu těžišti si na Scramblerovi užívám jízdu v náklonech ještě o poznání víc. Brzdy dojem rozhodně nekazí, Monoblocky Brembo M4.32 nemají s tímto bikem moc velkou práci. Perfektně se dávkují, stavitelnou páčku máte vždy po ruce. Bezpečnost jistí ABS od Bosche včetně funkce brzdění v náklonu.
Každý je jiný a potřebuje jinou motorku. Vy tuhle!
Motor má proti Desertu vyšší výkon a krouťák a i když je to fajn, nejde pro mě o nic zásadního. Stále se jedná o motorku pro jezdce, co rádi řadí, protože nejvíc zábavy se tady koná mezi 3500 a 6500 otáčkama. Za hlavní výhodu většího motoru považuju ty chlapský zvuky, hlavně to chrchlání. Vibrace motoru neruší jízdu- takto uhlazený a příjemný vzduchem/olejem chlazený dvouválec do L jsem zatím nezažil. Od motoru necítíte nepříjemné mravenčení do rukou ani nikde jinde po těle. Spotřeba se pohybovala okolo 5 litrů, palivová nádrž je na 15 litrů. Jízdní režimy Active, Journey a City se od sebe rozlišují v podstatě jen mírou zasahující elektroniky do výkonu v podobě kontroly trakce. Podle názvů jsou seřazené od nejsportovnějšího po městský režim.
Nejlepší bike na každodenní jezdění…
Rovinky mu nechutnají – přes stotřicet na něm hustě fouká a celý je to vlastně hrozná nuda. Pokud fandíte dálnici a dálkovým přejezdům, Scrambler Sport Pro nebude nic pro vás. Ale jestli milujete řazení, zatáčení a ve městě nevydržíte stát v koloně za autama, tak vám se Scrambler bude líbit, to vám garantuju. Továrně se v tomto Scramblerovi podařilo excelentně spojit sportovní DNA a každodenní použitelnost motorky. Ve městě se s řízením neperete, nemusíte se neustále protahovat ani válet po nádrži. Díky čisté odezvě na plyn je s ním kličkování mezi autama v městské zácpě úplně v pohodě.
Taky se vám zvedá la temperatura, když se na něj díváte?
Marně se snažím najít chybu. Motor jede perfektně, řazení jako po másle, geometrie a podvozek je dokonalý. Sakum prdum všechno tu funguje přesně tak, jak si představuju. Jediná vada na kráse může být pořizovací cena. Při dnešním kurzu jsou to skoro čtyři kila a to není úplně málo. Ta mašina ale rozhodně stojí za ty peníze. On je to na první pohled o zkušenej borec, co má odžito a všechno to dokázal zúročit. Má styl, má sílu, má charakter, umí Ti v jednu chvíli vyhnat adrenalin do nejvyšších pater a za chvíli je zas kámoš, co upozorní decentně krásky na chodníku, že zrovna jedete kolem. Není to nafoukanej kulturista, ani rachitickej chcípák, je to týpek s pořádným nadhledem, co si na nic nehraje. Přesně takovej bajk, jako já bych chtěl být chlap. Zhmotněný charisma.
Kdo netestuje, neví co je dobrý
Děkujeme Rudovi za recenzi a sondu do hlubin motorkářské duše. Jsme fakt rádi, že konečně zpomaluleš bro! Kdyby ses nám někde rozplácnul jak žaba, tak bychom bečeli! V rámci testování u nás můžete zkusit na vlastní kůži Scramblera, naháče, okruhový i touringový mašiny na pár hodin i na víc dní. Testování funguje v sezoně od dubna do září. Stačí si domluvit termín, zaplatit kauci a můžete vyrazit. Přehled testovacích mašin máte zde.
